Vyzkoušejte Agility

 

Agility je kynologický sport, který vznikl okolo roku 1978 v Anglii a spočívá v tom, že pes na pokyny svého psovoda překonává nejrůznější překážky. Vznikl jako hra pro hbité a živé pejsky, kteří v něm mohou uplatnit i to, co by v běžném životě příliš neuplatnili (například prolézání tunelem). Nejde ale pouze o to jednotlivé překážky překonat. To, co je na agility nejzábavnější a nejzajímavější je zvládání celých parkurů o asi 20 překážkách s předem daným pořadím. Parkury obsahují nejrůznější změny směru, zatáčky a pasti tak, aby se prokázalo, který tým složený ze psa a psovoda je nejobratnější, nejsehranější a nejrychlejší. Pokud by se agility mělo k něčemu přirovnat, tak má asi nejblíže k parkurovým závodům koní. S tím rozdílem, že člověk musí běhat po svých vedle psa, a tak pes zvládne mimo klasických skokových překážek i tunely, houpačku, kladinu, slalom atd. Agility může dělat úplně každý s jakýmkoliv psem. Samozřejmě některá plemena se na agility hodí víc jako např. pudl, sheltie, border a bearded kolie, BO, atd. ale i boloňský psík a ruská barevná bolonka.

    

               Boloňský psík  -  Grace od Krásné řeky

                                                                                                         

Ale závody jsou spíše třešinkou na dortu, agility je především sportem, který může provozovat kdokoli s jakýmkoli psem. Nejsou tu omezení například čistokrevností psa, i voříšci bývají velmi úspěšní a šikovní. Nerozhoduje ani věk, agility běhají děti, dospělí i senioři se psy různého stáří. Jedinými předpoklady jsou ochota učit se nové věci a chuť trávit čas se svým psem zajímavou činností.  Prvním krokem při učení se tomuto sportu je zvládnutí jednotlivých překážek podle pravidel agility. Když se pes naučí reagovat na jednotlivé povely, přichází druhá fáze, kdy se učí především psovod. Není totiž zdaleka jednoduché běžet vedle psa, pamatovat si trať, dávat včas povely a to nejdůležitější - psa motivovat. I když spousta psů ráda skáče a běhá, zkuste je donutit, aby skákali tam, kam chcete Vy, a ve chvíli, kdy třeba zrovna  okolo běží jejich psí kamarád. Proto tím nejdůležitějším jsou odměny.

 

                    dcera s fenkou ruské barevné bolonky - Heidy

 

Agility je opravdu jedna velká hra a tak nejsou přípustné tresty za špatné provedení cviku. Celý výcvik je prováděn pouze pozitivním zpevňováním. Od jednotlivých překážek vede cesta přes jednoduché kombinace až ke skutečným parkurům. Pro soutěživé existují samozřejmě i závody agility. Každoročně se jich pořádá několik desítek. Na závodech jsou psi rozdělení do tří výkonnostních kategorií A1, A2 a A3. Navíc existují ještě tři velikostní kategorie small,  medium a large, aby malí psi nebyli oproti velkým v nevýhodě. Během jednoho závodního dne se sejde obvykle 80 až 100 závodících dvojic a absolvuje tři a více parkurů. Vítězem se stává tým s nejmenším počtem chyb a odmítnutí, který doběhl v nejlepším čase.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Překážky

První skupinou překážek, které se při agility používají, jsou takové, které pes překonává skokem. Mezi ně patří jednak klasické skokové překážky, které jsou rozlišené výškou laťky pro jednotlivé velikostní kategorie. Pro small je laťka 30cm nad zemí, pro medium 40cm a pro large 60cm s tolerancí 5cm. Je dána i minimální šířka překážky, tak aby se pes nemohl zranit, a to je 120cm. Další překážkou je zeď nebo takzvaný viadukt (zeď s prázdnými oblouky ve spodní části), které mají opět stejnou výšku jako skokové překážky a jsou tvořeny jednak výplní a pak shoditelnou horní částí tak, aby se pes nemohl  při skoku odrážet, ale aby zeď skutečně celou přeskočil. Psi během agility uplatní nejen skok do výšky, ale i do dálky. Skok daleký je složený z 2 až 5 elementů (nízké široké překážky) Pro small má délku 40-50cm, pro medium 70-90cm a pro large 120-150cm. Pes se nesmí dotknout žádné části, která skok daleký tvoří. Poslední tentokrát proskokovou překážkou je kruh. Pro kategorie small a medium je jeho střed 55cm nad zemí, pro kategorii large 80cm. Pes při jeho překonávání nesmí proskočit mimo kruh.

 

Další skupinou jsou takzvané překážky probíhací. Sem se řadí tunely – pevný a látkový. Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že pevný tunel, dlouhý 3 až 6m, má po celé své délce průměr 60cm. Navíc je ohebný, a tak se dá tvarovat např. do tvaru písmene U či S. Látkový tunel má podobný začátek jako pevný,  ale po 90cm pokračuje měkkým materiálem, takže si pes posledních 2,5 až 3,5m musí sám nadzvednout. Jiným typem probíhacích překážek je slalom. Skládá se ze sudého počtu tyčí 8, 10, nejčastěji 12, které jsou od sebe vzdálené 50 až 65cm. Je to jedna z překážek, jejíž bravurní zvládnutí dokazuje již vysokou úroveň agility týmu. Zajímavým a často situaci komplikujícím pravidlem je nutnost začínat slalom vždy tak, aby měl pes první tyčku po pravém boku.                        

            

Třetí skupinou jsou tzv. zónové překážky, na kterých jsou vyznačeny barevně vždy na začátku i na konci tzv. zóny, což jsou místa, na která pes musí šlápnout alespoň jednou tlapou. Toto pravidlo vzniklo především z bezpečnostních důvodů, aby se zamezilo zranění psa při jeho předčasném seskočení. Mezi zónové překážky patří kladina. Její výška je obvykle 120cm a  celková délka se pohybuje okolo 16m. Zóny jsou vyznačeny 90cm na začátku nástupné i na konci sestupné části.                   

Šikmá stěna neboli áčko se také řadí mezi „zónovky“. Pro kategorii large je vysoká 190cm při úhlu 90°, který mezi sebou svírají obě části. Pro kategorie medium a small se stěna rozevírá tak, aby její výška činila 170cm. Zóny mají délku 106cm. Houpačka je jedna z velice atraktivních překážek. Její  délka  je přibližně 4m, zóny jsou stejné jako u kladiny. Pes musí vyběhnout  za  polovinu, počkat,  až  se houpačka převáží, a poté seběhnout. Poslední tak trochu zvláštní překážkou je stůl. Je to čtverec o straně 90 až 120cm. Pro kategorii small je vysoký 35cm, pro kategorii large 60cm. Pes na něj musí skočit a 5 sekund zůstat. Po uplynutí této doby může stůl opustit a běžet dál.         

                                                                                                                                   

Odměny

Když se pes začne učit jednotlivé překážky, je potřeba ho velmi silně  motivovat. Jednak proto, aby cvik vůbec provedl, a také proto aby ho provedl co nejrychleji a nejlépe. Klasickými odměnami jsou malé kousky různých pamlsků. Mohou to být malé granulky, kousky sýra či masa a uzenin. Tradiční jsou také velmi oblíbené piškoty. Je nutné dodržet skutečně malou velikost odměn, abychom psa přílišným krmením nezatížili. V dalších fázích se využívají hračky, míčky apod. Důležité je, aby o ně pes měl skutečně zájem a byl ochotný pro jejich získání něco udělat. Tou nejdůležitější odměnou, která také buduje vzájemný vztah psa a psovoda, je samozřejmě pochvala. U té se nikdy není třeba držet zásady, že méně je více. Přímo naopak čím více chvály psovod používá, tím pozitivnější vliv to má na psa.

 


Závody

Pořádají-li se agility závody, může se na nich jeden psovod s jedním či více psy zúčastnit buď zkoušek nebo soutěží. Zkoušky jsou rozdělené podle výkonnostních kategorií A1, A2 a A3 a jejich zdárné absolvování umožňuje  postup do vyšší kategorie, než v jaké se momentálně tým nachází. Hodnocení zkoušek je v pěti stupních. Výborně jsou hodnoceny týmy s maximálně 5,99 trestnými body. Od 6 do 15,99 trestných bodů je tým hodnocen velmi dobře. Dobře je hodnocení v rozmezí 16 až 25,99 trestných bodů. Při více než 26 trestných bodech je tým tzv. bez ohodnocení. Pátým stupněm je diskvalifikace. Soutěže pak bývají společné pro všechny výkonnostní kategorie a jejich výsledky nemají vliv na postup z jedné kategorie do druhé. Rozlišují se soutěže Agility a Jumping, do kterého se nezařazují zónové překážky. Jumping může  být  také  rozdělen  na jednotlivé kategorie, a pak se jeho výsledky zapisují do výkonnostního   průkazu,  ale  nemají vliv  na změnu výkonnostní kategorie.
 

Výkonnostní kategorie
V agility existují tři výkonnostní kategorie A1, A2 a elitní A3. Tým na prvních závodech získává výkonnostní průkaz pro zápis výsledků zkoušek a automaticky je zařazen do A1. Pokud tým splní třikrát zkoušku A1 na výborně  u dvou různých rozhodčích, může postoupit ihned do A2 nebo může dál soutěžit v A1, ale po uplynutí jednoho roku je automaticky do A2 přeřazen.
Postup z A2 do A3 je podmíněn složením tří zkoušek A2 na výborně bez trestných bodů opět u dvou různých rozhodčích. Navíc se v těchto zkouškách tým musí umístit do třetího místa. Označení A3 se pak stává součástí jména psa (např. A3 Alík), ale pouze na jeden rok. Během něj je možné kategorii A3 obhájit za splnění stejných podmínek jako při vstupu do této kategorie (tým závodí v kategorii A3 či A2). V případě že tým požadavky nesplní, vrací se do A2. Pokud tým tři roky po sobě A3 obhájí, stává se pes šampiónem s označením A3Ch. Alík. Tento titul je již doživotní.


Velikostní kategorie

Opět jsou tři kategorie k rozdělení psů podle jejich kohoutkové výšky. Na závodech psi soutěží vždy pouze s jinými psy ze stejné velikostní kategorie. Kategorie small (S) je pro psy do kohoutkové výšky 34,99cm. Kategorie medium (M) je od 35 do 42,99cm a nejvyšší psi nad 43cm spadají do kategorie large (L).

Závody agility se v období od dubna do října konají prakticky každý víkend, můžete si tedy vybrat termín a místo, které Vám budou nejvíc vyhovovat. Termíny všech akcí agility v ČR a více informací o agility najdete v časopise Pes přítel člověka a samozřejmě i na stránkách klubu agility:  http://www.klubagility.cz.

 

 

Přejeme hodně radostí z aktivně využitého volného času  i z případných úspěchů na soutěžích.